příběh- Dvojčata, 5. kapitola ;)

4. ledna 2012 v 18:36
"Áááá! Neiro!?"
Neira se Zoey lekla a taky otevřela oči. "Klid! Klid!..."
"jak mám být v klidu, když jsme asi 50 metrů nad zemí a vznášíme se jen tak v ničem?!" Zoey pomalu začínala šílet. Měla v sobě směsici pocitů. Strach, vztek, zděšení, ale i zvláštní pocit z toho, že asi létá. "Prosím, Zoey, zavři radši zase oči."
Neira znala druhý svět skoro nazpaměť. Každou noc se tu ráda vracela. Druhý svět by se dal vystihnout jako planeta úplně stejná jako země. Úplně stejná až na jednu drobnost: bez lidí. Byla tady všechna místa, která jsou i v našem světě, ale chyběla tu auta, domy, cesty,… prostě vše co je na světě jen díky lidem. Ale úplně pusto tu však nebylo. Do druhého světa se můžou dostat i lidé z normálního světa a to hlavně děti. Dostanou se zde skrze svou fantazii, ale nedokáže to úplně každý. Dalo by se to přirovnat k astrálnímu cestování. Ale jestli se do druhého světa, stejně jako u astrálního cestování, přenese jen duše nebo i tělo, to Neira ani Zoey nevěděly. Druhý svět byl něco jako opravdový hmatatelný výplod lidské fantazie. Však obydlený byl taky. Žily tu všelijaké bájné bytosti jako draci, trpaslíci nebo elfové.
Neira tu chodila často. Ráda si hrála s malými elfy. Ukazovali jí les, učili ji poznávat zvířata, stromy a rostliny. Kluci ji učili lézt po stromech, létat v jejich světě a děvčata pár kouzel a ukazovaly jí ty nejkrásnější místa.
Neira se Zoey přistály na malém paloučku uprostřed lesa. "co-co-co to b-bylo?" koktala překvapená Zoey a zírala nedůvěřivě na Neiru. "Když jsem tu minule byla, byla jsem na zemi." Byla naštvaná, že její sestra toho ví tolik a ona skoro nic. Neira jí pověděla všechno o druhém světě a slíbila, že jí vše taky naučí.
"Neiro? A kde jsme teda teď?" Místo, na kterém byly, byl krásný palouček porostlý mechem a kapradinami. Kolem dokola byl tmavý jehličnatý les. "Myslím," řekla Neira "že bychom měly být na místě, ze kterého jsme předtím utekly. Na tomhle místě nejspíš stojí ta hořící stodola." "Oheň, Požár, skoro jsem na něj zapomněla. Máš ohořelé vlasy, víš to?" Jedna druhou se teď konečně prohlédly. Měly špinavé obličeje od sazí a tváře sežehnuté. Z dlouhých vlasů, které jim sahaly až pod pas, teď zbyla jen asi čtvrtina. Sahaly jim ani ne po ramena. "Tak si myslím, že až na pár hodně vlasů, jsme se tu přenesly celé." uchichtla se Neira. Tohle měla Zoey na Neiře ráda. Dokázala se vždy i přes tu nejhorší chvíli zasmát. Zoey byla stejná. Zakřenila se na Neiru: "Snad bychom se pro ně mohly vrátit?" "A nechat tam i ten zbytek, že?" "Neiro…?" zarazila se najednou Zoey. "Víš, tam v té stodole, slyšela jsem tvůj hlas. Slyšela jsem ho ale ve své mysli, dřív než ses objevila." Neira zaujatě poslouchala a její sestra pokračovala. "Když jsem tě pak uviděla, měla jsi kolem sebe jakýsi 'obal' energie. Jen byl skoro celý zbarvený do šeda s místy oranžový. Byly tam i jiné barvy, ale ne v takové míře. Asi jsem ale ztrácela vědomí kvůli tomu kouři a jen jsem si to vymyslela, protože teď nic takového nevidím." Chvíli bylo ticho. Neira tiše začala. "Taky ti něco musím říct. Viděla jsem oheň, dým. Hustý dým všude kolem mě…" "Ale vždyť já taky. Byly jsme v hořící stodole." Přerušila ji Zoey. "No ano, ale já to viděla ještě předtím, když jsem vás hledala při té hře. Zatočilo se mi v hlavě a najednou jsem tam byla. Bylo to úplně stejné." "Schovka, Lucy, rodiče! Neiro! Musíme se vrátit…!"
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 papája papája | Web | 4. ledna 2012 v 19:17 | Reagovat

Zajímavej nápad, ten hmatatelnej výplod lidský fantazie :)

2 Neira Neira | Web | 4. ledna 2012 v 19:19 | Reagovat

[1]: :D no ono je to z části inspirováno mými sny. ;). často se mi zdá že létam nad krajinou :D a pak treba nekam jedu na dovču a : tý voléé tu jsem byla ve snu :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama