ano, stále žiju a dokonce jsem v té nejlepší formě s úsměvem na tváři :)

2. března 2012 v 17:56
Chtěla bych začít tím, že se hrozně moc omlouvám. Omlouvám se vám, svému blogu, sobě prostě všem. Zase to nebylo kvůli časovému vytížení, i když na počítači jsem taky byla málokdy, ale hlavně kvůli tomu, že nebyla nálada psát. Ne že bych se měla špatně. No, bylo to takové střídavé, ale většinou jsem byla jako vždy vysmátá. Nedokázala jsem se vyhecovat napsat nějaký článek a upřímně mi to psaní i dost chybělo. Potřebovala jsem napsat toho hodně, ale prostě jsem se k tomu nějak nedostala.
Akorát jsem teď zvědaá jak sepíšu dva týdny do jednoho článku, nebo spíše jestli si ještě vzpomenu, co všechno jsem to chtěla psát.


Asi začnu tím týdnem, kdy jsme měli prázdniny...
Čekala jsem jak si odpočinu. Zase nic. Těšín prázdniny neměl, takže jsem musela jezdit na hudebky, zkoušet, atd. atd. Pondělí jako vždycky kytara a výtvarka plus tentokrát cvičení na koncert a soutěž. Úterý jsem taky fičela do hudebky, zase zkouset, ale rovnou jsem to vyučila k tomu, že jsem zašla na valentýnské kafíčko s kamarádkou, kterou jsem hrozně moc dlouho nevidela. Bylo to super. Pokecaly jsme si o Nightwish, klucích, koncertech,... prostě jsme drbaly a drbaly... hrozně mi Zuzinka moje chyběla. Potom mi málem ujel vlak před nosem, naštěstí jsem to stihla, ale jen tak tak. Bylo to super, jen jsem trošku litovala že jsem ten den nebyla s Hynkem (což se přesně za týden změnilo, ne v tom smyslu že jsem s ním byla, ale že jsem toho přestala litovat).
Středu jsem si skoro jako jedinou nádherně užila. Zapomněla jsem zmínit že rodiče jsem přes celé prázdininy měla pryč, takže nás hlídal děda a ten po mě skoro nic nechtěl. Mohla jsem spát, číst, zpívat si,... věci které normálně kvůli domácím pracím nestíham. No, některým jsem se stejně nevyhla. Třeba ve staji toho je přeszimu dvakrát horší. Navíc když teď byly ty mrazy, tak nám zmrzla voda ve staji a zničila čerpadlo. Ještě teď pořád musíme nosit vodu v kýblech pro dva koně a pro ovce. Je to celkem náročné, ale dá se na to zvyknout.
Teď mě tak napadá, asi v tom článku bude hodně chyb. Nejsem na svém noťasu a je tu nějaký divný word co mi nic neopravuje :D.
Čtvrtek jsem už konečně čekala PPL se svojí novou kytarou. No nedočkala jsem se, jelikož jsem musela jet zase do Těšína na přípravky na PZ a potom rychle valit na třídní koncert v hudebce. Na ten jsem samozdřejmě přišla pozdě. Učitelka už se dávno rozloučila a hrála poslední klavírní skladba. Nakonec mě teda nechala zpívat úplně nakonec. Nojo, vetřu se všude.
Pátek. No že by se ta PPL už objevila? Zase slíbili že přijedou kolem 1. já jsem zase pak musela do Těšína. Tentokrát zase zkoušet, ale na soutěž. Doma tedy zůstal děda se sestou. Když jsem se vrátila, kytaru už jsem měla ezky doma. Ach jsem šťastná. Po dvou měsících bez svojeho nejoblíbenějšího hudebního nástroje. teda jasně že jsem hrála v hudebce, ale přece jen školní kytara je školní kytara a vlastní je vlastní. Miluju tu svoji novou. Ty zlaté snímače, které berou tak krásně zvuk. Tu její barvu. To jak je malinká. Krátký krk... jediné co mi trošku vadí je jak je těžká. Ale tak co, je to LP Custom. Epiphon LP Custom AW. :)
Sobota. Kurče. Co se stalo v sobotu? Já už ani nevím. Vrátil se taťka a bez dovolení si hned hrál na mé kytaře.....a taky jsem byla s kamarádkou na sjezdovce. No to bylo naprosto výborné. S moji KG (podle filmu králové rocku aneb trsátko osudu, ona naprosto nenávidí když jí říkám KG.) moje krasopády a koulování. No. Podařilo se mi pár salt a vývrtek. A konečně jsem skočila (dokonce několikrát) backa. Konečně ;). Samozdřejmě pokec o klucích a taky moje zpověď jak moc mi chbí Hynek (jako bych o tom nemluvila celý ten měsíc). Adis mi pak řekla, že ho ten den na fb už viděla. Vyvolalo to ve mně spoustu pocitů. Jak radost, tak i trému nebo strach. Zjistila jsem totiž, že ho nemám ani v přátelích na facebooku najednou a že se mi vůbec neozývá. A já jsem nebyla ta kdo přemýšlel špatně. To jeden kámoš na mě hned spustil, že se na mě beztak vykašlal a řečičky řečičky... neposlouchala jsem ho...
A v neděli se vrátila moje maminečka. Konečně. Ale taky končily prázdniny no.
Novým týdnem začalo vše trochu hodně zajímavě. Teď už jsem opravdu měla podezření že se Hynek vrátil. Ale naprosto mě ignoroval. Adis mi dávala zprávy jestli je na fb nebo ne. No teď když to tady tak píšu a zamyslím se nad tím, připadám si jak nějaká hysterka. Jenže fakt jsem byla trošku v rozpacích. Trošku? Sakra, zas melu blbosti. Dobře byla jsem naprosto mimo. Nechtěla jsem věřit tomu, že by na mě prostě a jednoduše chtěl zapomenout bez jedné zmínky a upozonění směrem na mě. Já mám takové štěstí, že dělám tolik věcí, nemám vůbec čas, protože jsem aspoň měla odreagování. Zase škola, kytara, výtvarka,.... prostě pondělí.
V úterý všechno provalilo. Hynek se mi konečně ozval. Teda až po naléhání z mojí a KGiny strany. Prohlásil, že náš vztah nemá smysl, protože bydlí v karviné a je to moc daleko (přísahám, že v tu chvíli jsem málem spadla ze židle smíchy, protože Karviná a daleko? Vždyť by se dalo říct, že bydlím skoro ve stejném okresu, tím myslím, že jsem tak často v Těšíně). Jistě že jsem mu na to řekla svoje, však mě znáte. Moje vztahy s Plzní a Vary. No to bych ještě chápala, že je to dálka. Však je mi jasné, že v tom bylo určitě něco jiného. Každopádně, pořád jsem nechtěla přiznat že je konec. Až když jsem napsala, že bychom teda mohli zkusit být jen kamarádi, ale že pro mě to bude těžké, odepsal, cituju "na*er si." (tu hvězdičku jsem si odpustit nemohla, nebudu to psát přímopo něm, já nejsem tak sporstá). V tuto chvíli jsem se s tím už nepárala a řekla si KONEC! takhle se ke mně nikdo chovat nebude. Od té doby jsme si vůbec nepsali. Jasně potom padlo ještě pár dalších slov, ale už to nějak neřeším. Moje první reakce na tu jeho větu byla, že jsem se hystericky rozrečela. Ani nevím jestli to byl nucený pláč a nebo jen tak na oko. Ale tohle naprosto přetrhlo mé city k němu. Štěstí že nebyly v tu dobu už moc velké, díky tomu, že jsem se s ním neviděla tak dlouho. Jako vždy jsem si ale hned šla volat s Jirkou, který mi vždy zpraví náladu. Za chvilku už jsem se smála jako vždycky a pak ještě jsem si volala s Markem. No mám úžasné kamarády. Jirka kvůi telefonátu se mnou, nechtěl volat se svojí holkou, která se pak na něho naštvala a začala dělat hysterické scény, že se vrátí ke svému emoušskému životu, že si bude řezat žíly atd. Navíc k tomu dodala že její kluk to zase táhne s bývalkou a že se kvůli tomu proste zabije. Opravdu miluju tohle chování. Jirka z ní byl totálně na nervy (ani se nedivím) takhle naštvaného jsem ho fakt ještě nezažila a nechci nic namítat proti ní jelikož ji neznám (on ji osobne taky nezná, což vlastně neznal ani mě..."jupí jou, ať žijou vztahy na dálku"), ale stejně nechápu co na té holce vidí. Jasně já též nejsem nějak extra, ale, ehm, ona? Sakra. Teď jsem jak nějaká namyšlená pipina co pořád pomlouvá... fajn :D nic jsem neřekla (nenapsala).
Do školy další den jsem přišla vysmátá jak lečo. Moje kámoška se kterou se ten stejný den jako se mnou taky rozešel kluk, se netvářila extra sklesle. Jsem ráda ale že je konec... no. K tomuto tématu by to asi stačilo. Ten další den jsem na to stejně musela zapomenout. Středa odpoledne. Musela jsem jet na pěveckou soutěž do Havířova. K tomu asi nemám co říct. Jen že jsem zkončila 2. a že to nějak moc neřeším. Zazpívala jsem naprosto bez trémy a samozdřejmně, jako celý den, vysmátá. Akorát mě příšerně bolelo v krku kvůli tělocviku. Já sice v hodně věcech vynikám, i v tělocviku, ale stojí mě to hodně úsilí. Debilní švihadlo (domyslete si).
Čtvrtek zase přípravky na PZ nebo jak já říkám doučka. No a pátek zase nic zajímavého, jen zpěv a pak domů. O víkendu se vcelku zase nic asi nedělo. No a tím se dostávám asi k tomuto týdnu. Zase pondělí guitar and art. Úterý asi nic. Středa, jsem konečně byla na matrice se jménem. Neira mi jako druhé jméno neuznali, ale nakonec budu Ivana Naira Honzáková, což jméno je. Konečně. Teď ještě aby to taťka podepsal ;) (btw> jinak jsem furt Neira :p)
No tady už asi ani není o čem povídat. Já jsem chtěla psát ještě o něčem. Ne jen o tom co jsem dělala, protože to asi vcelku nikoho nezajímá, jen mě prostě baví to psát. Ale určitě jsem chtěla psát ještě o něčem... to je tak že vždycky když už píšu, tak zapomenu co jsem vlastně původně chtěla psát. Asi si budu připravovat osnovu.
Přidala jsem tady několik nových kapitol dvojčat a taky to tady hodlám pořádně překopat. Galerii svých fotek jsem si vytvořila jako nový blog. Pak až budu na svém PC tak to dodělám. a někdy možná udělám i dvojčata jako nový blog, ale to až potom později, až budou i fotky a více kapitol.
No. Asi už nemám víc co bych vám řekla. I když možná mám, ale momentálně si fakt nevzpomenu, takže asi budu končit... za chvilku půjdu s kámošema do Barrocka takže se jdu asi připravit a potom jak se vrátím tak se budu s kámoškou dívat na film :D no nic
Mějte se nádherně ;)
Kiitos
vaše Neira :)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama